Stanovisko Demokratického klubu č. 49: K otázce restitucí církevního majetku

stanovisko

Za součást transformace společnosti po listopadu 1989 jsme považovali a stále považujeme alespoň částečnou náhradu majetkové újmy, ke které za minulého režimu došlo. Spravedlivé uspořádání majetkových vztahů mezi církvemi, řády a kongregacemi a státem považujeme od listopadu 1989 za nutný předpoklad pro vlastní právní vyřešení majetkových vztahů, ale také za nutný předpoklad pro faktické uskutečňování ekonomické nezávislosti církví sui generis na státu. S lítostí konstatujeme, že ani po dvaceti letech od přijetí příslušných zákonů nenašel Parlament ČR dostatek dobré vůle a odvahy prosadit v zákonech vizované navrácení majetku církví, církevních organizací a spolků, přestože tento postup je nejspravedlivější formou privatizace majetku zabaveného zrůdnou totalitní mocí a navíc i zmírněním způsobených křivd. Vítáme proto ohlášený konsenzus vládních stran s návrhem dohody, ke které došla po dlouhém jednání a oboustranných ústupcích komise složená ze zástupců státu i církví ve věci zákona o navrácení majetku církvím. Jsme však znepokojeni tím, že se opět ozývají, a to i z vládních stran hlasy, které navrácení zpochybňují.

Jedním z argumentů odpůrců restitucí je otázka vlastnictví příslušného majetku. Je však nepochybné, že tento majetek byl před jeho konfiskací komunistickým režimem v držbě církví. Proto je třeba jej vrátit, aby byly odčiněny křivdy způsobené konfiskací a zároveň bylo umožněno plné rozvinutí života církvím, které představují důležitou složku občanské společnosti.

Jiným argumentem odpůrců je napjatá rozpočtová situace ČR. Máme za to, že jde o argument populistický a hluboce amorální, neboť proti nápravě důsledků zločinu platný argument neexistuje. Nemluvě o tom, že finanční část náhrady je rozložena do dlouhého období, takže rozpočet bude zatížen jen minimálně.

Žádáme proto členy Parlamentu ČR, aby svými hlasy umožnili provedení restitucí tak, jak to předvídají koaliční dohody.

V Praze 4. června 2012

Stanovisko Demokratického klubu č. 48: K působení členů a stoupenců radikálních stran a hnutí v exekutivě

stanovisko

Ve druhé polovině února t.r. pronikly na veřejnost zprávy o úmyslu ministra školství jmenovat svým prvním náměstkem osobu, která vedla v předchozích volbách kandidátku radikální Národní strany kraji Vysočina a která svými výroky vyvolávala důvodné podezření ze zastávání xenofobních a rasistických názorů. Demokratický klub je bezvýhradným stoupencem svobodné výměny názorů, současně však soudí, že osoby zastávající radikální a extrémistické názory nemohou zastávat vedoucí funkce v exekutivě demokratického státu a že by šlo o překročení nejzazších mezí tolerance, které by ve svém důsledku ohrožovalo demokratický charakter státu. S uspokojením jsme proto přijali obdobné vyjádření předsedy vlády ČR Petra Nečase, na jehož základě soudíme, že k chystanému jmenování nedojde, zároveň jsme však znepokojeni stanoviskem prezidenta republiky, který se postavil za kontroverzního kandidáta a současně se vyslovil nepřiměřeně na adresu některých občanů, kteří jmenování stoupence do vysoké funkce v oblasti školství odmítali. Je povinností demokraticky smýšlejících občanů, aby vystupovali proti osobám podobného typu a je povinností demokratického mocenského aparátu zabránit možnosti, aby takovéto osoby mohly ovlivňovat např. školství, jež je v tomto ohledu oblastí velmi citlivou. V historii existuje mnoho příkladů, kdy nečinnost občanů v podobných případech vedla ve svých důsledcích k ohrožení demokracie nebo dokonce k nastolení nedemokratických režimů.

V Praze dne 13. 3. 2011